Spoustě lidem, kteří vlastní alespoň malou část travnaté plochy, naskočí, při vyslovení slova tráva, husí kůže. Hned je tu představa léta, ve kterém sice drželi rekord v množství nasušených hub, ale také ušlé kilometry se sekačkou, které by vydaly na cestu kolem světa.
Trávy, o kterých chci nyní psát, ve vás žádné děsy budit nebudou. Jedná se o rostliny, které nepotřebují takřka žádnou údržbu, pouze některé pravidelný jarní sestřih. Vybírat se dá z úplně nízkých traviček měřících pár centimetrů až po skutečné obry dosahující více než dva metry, z druhů, které rostou ve vlhkém stínu nebo naopak rostliny, které se budou cítit dobře na plném slunci. Trs trávy může skvěle posloužit jako solitéra nebo jako doplňková výplň ve smíšených výsadbách, nižší druhy se hodí k olemování záhonů, do skalek a nepostradatelné jsou u zahradních jezírek a potůčků.
Trávy ve mně evokují neučesanost a lehkost divoké přírody v savaně, kde pálí slunce a „králové džungle“ celé dny odpočívají ve stínu občasných baobabů. A dostáváme se k zoologii. Lev, který zabloudil do savany? Kdepak, savana je pro lvy typickým domovem a do džungle ho kdosi vsadil, snad aby to lépe znělo. Podobná deziluze mne potkala asi v šesté třídě na základní škole. V prověrce ze zeměpisu byla otázka: „Kde se nachází pampa?“ Hned mi naskočila píseň, kterou rád poslouchal můj táta, a text zněl: „Když jsem se toulal mexickou pampou, měsíc mi svítil stříbrnou lampou…“ Byla jsem ráda, že jsem našla odpověď a zapsala ji. No nebylo to správně. Dnes vím, že se pampa nachází pouze a jen ve východní Argentině. Jednoduše neplatí vždy, že co je psáno je i dáno. Vždyť v letošním horkém a suchém létě už taky neplatí (a to už se dostávám zpátky k tématu), že „zelená je tráva“. Naštěstí okrasné trávy zůstávají krásné celé léto, a proto je mohu vřele doporučit.
…a že „fotbal je hra“? Určitě, někdy už má stejný princip jako Monopoly.
